Jdi na obsah Jdi na menu
 


Antonín Slavíček

 

 

Antonín Slavíček v roce 1898

Antonín Slavíček (16. května 1870, Praha – 1. února 1910, Praha) byl český malíř.

Slavíček je vrcholným představitelem českého umění kolem roku 1900. Slavíček vyšel z odkazu náladového realismu, ale již roku 1898 začíná tvořit obrazy barevnou skvrnou, chvatnou i rozechvělou, která vyvolává dojem pohybu a víření. Byl mistrem v zachycení světla a stínu. V pozdějších letech se setkává s francouzským impresionismem, ten jej však neovlivnil. V pozdějších pracích je patrné uvolňování stylu.

Slavíček často pobýval v Kameničkách na Vysočině. Snažil se o zachycení rázu a proměn tamní krajiny.

 Život

 
Ve Veltruském parku, 1896

Roku 1887 byl zapsán na AVU v Praze do krajinářské speciálky u profesora Julia Mařáka (1832-1899). Studium několikrát přerušil, patrně pro neshodu s Mařákem.

8. října 1899 zemřel prof. Julius Mařák a Slavíček byl dočasně pověřen vedením školy, ucházel se o profesoru, ale nebyl přijat. Krajinářská speciálka na pražské Akademii byla zrušena.

10. srpna 1909 byl při koupání zasažen mrtvicí. Následovala dlouhá doba léčení. Slavíček se snažil malovat levou rukou, poté se pokoušel o malá zátiší. Výsledky byl zklamán, proto 1. února 1910 zvolil raději dobrovolnou smrt střelnou zbraní.

Příbuzenské svazky

Antonín Slavíček byl ženat s Bohumilou Brynychovou, která je častou stafáží nejen na Slavíčkových obrazech. Měli spolu tři děti - Evu, Jiřího Slavíčka (1901 – 1957), filmového režiséra a Jana Slavíčka (1900 – 1970), známého českého malíře. Jeho zetěm byl legionářský básník Rudolf Medek, známí jsou i vnukové malíř Mikuláš Medek (1926 – 1974) a politik Ivan Medek.

Vdova po Antonínu Slavíčkovi, paní Míla, která byla nucena sama se postarat o tři malé děti, se roku 1911 provdala za Herberta Masaryka, který byl rovněž malířem. Z tohoto svazku se narodily další čtyři děti: dvojčata Herbert a Anna, Tomáš, Herberta.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA